Znak a vlajka obce

Návrh znaku a vlajky pro obec Hlubyně
(okres Příbram)

Při tvorbě návrhu komunálních symbolů (znaku a vlajky) vycházím především z hlavních toponomastických, geografických, dendrologických a etnografických reálií i zajímavostí (včetně konkrétního přání a výběru) obce.
Úvodem jen upozorňuji a vysvětluji, že dle heraldických pravidel se v každém znaku používají a popisují tzv. tinktury, tj. kovy (zlato a stříbro, zobrazované v praxi žlutě a bíle) a barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně (odůvodněně) i tzv. přirozená barva (např. hnědá u kmene stromu, nebo srsti některých zvířat atd.). Přičemž platí poměrně striktní podmínka o (kontrastním a střídavém) kladení „kovu na barvu“ nebo „barvy na kov“ (čili figury s tinkturou kovu musí být v barevných polích a naopak barevné figury v kovových polích štítu).
Heraldické figury dělíme na tzv. heroldské (tj. geometrické, pole štítu členící) a obecné (tj. všeobecně
známé), vždy ale náležitě (pouze dvourozměrně) stylizované. Stranově (vpravo, vlevo) se znak odborně blasonuje (tj. terminologicky přesně slovně popisuje) z pohledu štítonoše (jeho pravé ruky), nikoliv pozorovatele, proto (zdánlivě) obráceně, není-li osově souměrný.
Kresba znaku i vlajky se může v průběhu času (desetiletí i staletí) měnit a mírně autorsky odlišovat (nejde o logotyp či chráněný průmyslový vzor a značku), ale právě popisem v dekretu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky závazně definovaná podstata zůstává (všechny uvedené tinktury a figury v dané kompozici štítu znaku a listu vlajky či praporu) a musí být takto přesně a důsledně vždy (nyní i v budoucnu) dodržena.
Ikonografický význam navrženého obecního znaku Hlubyně je následující: Heroldské (čili geometrické)
figury obloukového a vlnitého řezu štítu jasně představují tzv. mluvící znamení obce (ve smyslu známé latinské sentence „nomen omen = jméno znamení“).

Neboť název Hlubyně byl zřejmě odvozen od „hlubiny“. Ať již terénní prohlubně (tj. údolí ve kterém obec leží) nebo např. „hluboké“ vody (dle velkého návesního rybníka či Hlubyňského potoka) apod. Zelené pole štítu tedy jasně představuje toto údolí a modré (stříbrně čili bíle lemované) vlnité břevno (tj. vodorovný pruh) zmíněný rybník a potok.
Tinktury, zlatá (tj. žlutá) a zelená i modrá se stříbrnou (tj. bílou), tyto zajímavé skutečnosti podtrhují, neboť zelená je barvou naděje a zemědělského venkova, společně se zlatou (čili žlutou) kvetoucích luk a polí i lesů, tedy celé okolní krajiny (přírody, rekreace či obnovy), modrá i bílá barvou vody a vodní pěny atd. Obecná figura modré (železné) radlice ze zemědělského pluhu připomíná staré selské grunty a další vesnické usedlosti i polní lány této obce klasického typu (tvaru) tzv. (polo)okrouhlice.
Obecné figury zelených větví lípy a dubu zastupují zdejší dva památné stromy a symbolizují také hluboké dějiny našeho území s českým (viz národní strom lípa) a kdysi i německým (viz národní strom dub) obyvatelstvem.
Blason (čili odborný heraldický slovní popis, podle kterého je každý zkušený heraldik schopný znak správně nakreslit, aniž by nutně musel vidět prvotní předlohu) proto může znít takto:
Zlato-zeleně obloukovitě dolů dělený štít, nahoře modrá čelně postavená radlice, provázená po stranách
dvěma zelenými vztyčenými větvemi, vpravo lipovou s listy a plodenstvími, vlevo dubovou s listy a žaludy, dole modré stříbrně lemované vlnité břevno.

Návrh (na stožár vztyčované) obecní vlajky nebo praporu (pevně spojovaného s žerdí) opakuje všechny výše popsané tinktury i figury jejich vexilologicky vhodným převedením ze (svislého) štítu znaku do (vodorovně) obdélníkového, šikmo děleného, listu vlajky (praporu) o stranovém poměru šířky k délce 2:3 (závazně daném státní vlajkou České republiky).
Přičemž figury radlice a větví jsou logicky v čestnějším žerďovém poli a vlající část tvoří šikmé pruhy v barvách dle figur dolního pole štítu. Jejich „prohnutí a zvlnění“ zajišťuje přirozené vlání ve větru. V případě popisu vlajky (praporu) se ale, na rozdíl od blasonu znaku, nikdy nemluví o zlaté a stříbrné tinktuře kovu, tak jako na hmotově pevném štítě (kde se plátkový kov kdysi skutečně používal), ale vždy žluté a bílé barvě (vlající) tkaniny a tak se i vyrábí.

V Brně a Bystřici nad Pernštejnem 6. 3. 2019 PhDr. Zdeněk Kubík